Mám menší břicho, můžu se plně nadechnout a nestydět se za svou postavu (ok, možná trochu, ale za chvíli bude vypadat ještě líp), štíhlejší stehna (ale pořád ne dost), pořád chci víc. Pořád to břicho vidím a ještě trošičku půjde pryč (doufám, ne, ono půjde, já to zařídím!). Za týden mi to chybělo. "Come on, let's go... it's Insanity... remember, we are running for the suicide, and killing is gonna motivate you... lets's go!" - tuším, tak nějak to zní, když Shaun křičí na kameru a pomáhá to.
Nejlepší je to v posteli, ležím a když si přejedu přes břicho cítím trošičku žebra. Dělá mi to radost, dělá mi radost, když vidím, jak se zlepšuju. I když se někdy nedaří a váha je stejná, cvičení na sobě vždy poznám, cítím se v těle vždy líp. Někdy se mi absolutně nechce, někdy necvičím, ale většinou se zvednu a jdu do toho, protože ten pocit poté je k nezaplacení. Jsem zvyklá na téměř každodenní dávku endorfinů (kromě neděle), občas vypadnu ze zajetých kolejí a dám si pauzu i na víc dnů, ale vždycky jsem se vrátila a pokračovala dál i tak. Když nemám tu dávku endorfinů jsem naštvaná, chovám se hnusně a cítím se neschopně, odporně. To mi za to nestojí. O víkendu jsem našla starý "deník", měla jsem tam přes rok a půl starý zápis o tom, co chci dokázat... řidičák - hotovo, škola - uvidíme, jak dopadnou zkoušky v červnu, zhubnout na 60 kg - hotovo a další. Je to takový zvláštní pocit, když jsem si to splnila, ačkoliv číslo 60 se mi líbí, dám si poslední cíl a to 55. I když, k čertu s tím, číslo není důležité, člověk by měl být spokojený ve svém těle. Upřímně jsem se o hubnutí už ani nesnažila (ano, chtěla jsem být hubenější, ale nějak jsem si nedokázala připustit, že bych to dokázala... byla jsem smířena s tím, že mám tlustou postavu, ale postavila jsem se tomu, prostě jsem cvičení zařadila do života a číslo se dostavilo samo). Své každodenní dojmy ze cvičení si zapisuju a o víkendu vám k tomu napíšu víc. Zatím se držte a bojujte, bojujte za sebe a za své tělo, možná tomu nevěříte, ale dá se to zvládnout a taky, že se to zvládne. Chce to motivaci, optimismus, cvičení, zdravější jídlo a všechno to jde. Jenže člověk musí opravdu chtít a nepřestávat, když se výsledky dlouho nedostaví. To cvičení vás musí bavit, musíte na tom něco vidět, držet se toho a zvládnete to. Chce to čas.
stay strong... Pistácie.
Celý článek je moc povzbuzující:). Těším se, až na váze taky uvidím 60 :).
OdpovědětVymazatJsem ráda, že na tebe tak působí :)... a ta 60 určitě přijde, ani o tom nebudeš vědět :).
VymazatTvůj přístup se mi velmi líbí! :))
OdpovědětVymazatJinak vidím, že Insanity budu muset také vyzkoušet, když si ho tak pochvalujete, ale já na to hopsání moc nejsem. :/
Insanity není pro každého :), já mám právě cardio ráda, běhání, poskakování a tak :), takže mě to baví... i když věř mi, někdy si tam dám dost pauz, protože je to vážně náročné... ale jen do toho!
Vymazat